Říjen 2010

Žralok

24. října 2010 v 18:32 | Svět zvířat |  Ryby
Carchorodon carcharias
Žraloci tvoří starobylou skupinu ryb. Mají chrupavčitou kostru. Podobně jako rejnoci, jejich nejbližší příbuzní, mají tlustou kůži a drobné , zoubkům podobné plakoidní šupiny. Jsou tovětšinou půvabní a rychlí plavci, nemohou však zastavit a obrátit se rychle jako kostnaté ryby. Na rozdíl od rejnoků, kteří mají ploché tělo a žijí na dně, mají žraloci tělo proudnicového tvaru a okrouhlého průřezu. Většina druhů žraloků žije na volném moři, některé druhy však obývají mělkké zálivy nebo vnikají do ústí řek žijí pak i ve sladké vodě. Jeden druh žraloka žije v jezeře Nicaragua. Žraloci jsou nejhojnější v teplých mořích a mnohé druhy jsou stěhovavé.
Rhincodon typus
Někteří žraloci jsou mrchožrouti, živící se mrtvými těly živočichů a odpadky, ale žralok obrovský, největší ze všech ryb, živí se drobnými rostlinkami a živočichy stejně jako žralok veliký. Ostatní žraloci jsou masožraví a živí se jinými rybami. Velké druhy se dokonce živí tuleni, želvami, tučňáky či jinými velkými tvory, které dokáží ulovit. Žralok z pravidla vypátrá kořist čichem a dokáže sledovat slabou pachovou stopu až k jejímu zdroji. Kdyžse přiblíží ke kořisti, krouží kolem ní a dokonce do ní několikrát strčí nosem, než ji sežere. Přesto však byly v žaludku žraloků nalezeny i tak nezvyklé předměty, jako jsou dřevěná vědra, pneumatiky, klubka provazu a jiné nestravitelné věci. Lidé se žraloků velmi bojí, protože mnohé druhy jsou skutečně zuřivé, a jsou-li podrážděny koušou po všem, co mají v dosahu. Je mnoho doložených zpráv o lidech pokousaných žraloků, zranění je obvykle smrtelné. Útoky žraloků na lidi se kupodivu v poslední době množí. Snad je to částečně proto, že v poslední době vzrůstá počet osob provozujících sportovní potápění. Tím je stále větší počet lidí vystaven útokům žraloků. Zvláště potápěči, kteří mají na harpuně nabodnutou rybu, jež zanechává ve vodě krvavou stopu, jsou v nebezpečí, že je žralok napadne.
shark attack
Dokonce i hojní žraloci rodu Ginglymostoma, mrchožrouti zdržující se často blízko břehu a obvykle považovaní za neškodné, mohou být nebezpeční, jsou li podráždění. Rychlejší a zuřivější je žralok lidožravý. Tento obr tropických moří zaútočí na všechno, co se hýbá. Stejně je i žraloun modravý a žralok tygrovaný. Žralok mlatec se snadno pozná podle dlouhé srpcovité ploutve. Tito žraloci je používají k omračování menších ryb a často několik mlatců společně obklíčí hejno ryb v zátoce nebo v zálivu a tam je loví. Nejpodivnější vzhled má žralok kladivoun. Jeho hlava je značně zploštělá a oči leží na koncích kladivovitého rozšíření hlavy, které patrně slouží jako stabilizační plocha. Kladivoun je pověstný svou zuřivostí a je o něm známo, že napadá plavce.
Sphyrna zygaena
Žraloci mnoha velikostí a tvarů se vyskytují po celém světě. Někteří se loví pro kůži, kterou je možno jemně vydělávat, jiní se loví pro játra poskytující olej. Zjednoho žraloka je možno vytěžit několik set litrů oleje, který se zpracovává na mýdlo, kosmetické přípravky a různá léčiva. Tuk některých žraloků je bohatší na vitamíny než olej z trsčích jater. Žraloci slouží také k jídlu, zvláště jejich tlusté ploutve, z nichž se připravuje polévkový výtažek. Zvláště oblíbený je druh Galeorhinus zygopterus. Některé druhy žraloků, jako např. hojný ostroun obecný, působí velké nesnáze obchodním rybářům, protože jim poškozují sítě a útočí na chycené ryby. Svými trny mohou způsobit i bolestivá zranění.
Galeocerdo cuvieri
Mnohé druhy žraloků jsou předmětem sportovního rybaření, neboť téměř všechny druhy statečně bojují. Žralok mako vyskakuje po zaseknutí vysoko z vody a je stejně bojovný jako ostatní sportovní ryby, i když je mnohem nebezpečnější.
Isurus oxynrhynchus
Nejstarší fosilní žraloci se vyskytují v devonských horninách. Jejich počet značně vzrostl v horním paleozoiku. Někteří z nich žili ve sladkých vodách, ale většina druhů žila v moři jako dnešní žraloci. Starobylé chrupavčité ryby byly dost prosté a nespecializované ve srovnání s pozdějšími příslušníky této skupiny. Nejprimitivnější formy vyhynuly koncem paleozoika. Během mezozoika byli žraloci velmi rozšířenou skupinou ryb. Jeden obrovský třetihorní žralok dosahoval délky 18 metrů.