Únor 2010

Zajíc

14. února 2010 v 14:19 Hlodavci
Zajíci patří spolu s pišťuchami a králíly do zvlášního řádu zajícovců ( Lagomorpha ). Mnoha tělesnými znaky i způsobem života se podobají hlodavcům, k nimž byli do nedávna řazeni. Jejich podobnost s hlodavci je však druhotná. Vývojově nemají obě skupiny mnoho společného. Zajícovci mají vpředu v čelistech silné hlodavé řezáky a těsně za nimi jsou v horní čelisti ještě dva malé sloupkovité zuby, které hlodavci nemají. V chrupu zajícovců jsou tedy nahoře zachovány celkem čtyři řezáky, dole dva. Řezáky se neustále obrušují do ostré hrany a dorůstají celý po život stejně jako hlodavcům. Za nimi je v ústech bezzubá mezera za ní rostou ploché stoličky. Zajícovci se živí výlučně rostlinami.

Zajíci mají na rozdíl od králíků uši delší než hlavu a velmi dlouhé zadní nohy. Evropský zajíc polní se pozná od králíka navíc ještě podle černých špiček uší. Žije na polích všech druhů, na loukách, ve světlých lesích a nezřídka se objevuje v okrajových částech vesnic a měst. Vyhýbá se hlubokým souvislým lesům a vysokým horám. Je to zvíře převážně noční. Zastihneme ho sice často i ve dne, vychází však na pastvu hlavně za soumraku. Přes den odpočívá v mělkém dolíku, známém zaječímu pelechu. Zajíc má bystré smysly, především sluch, zrak a čich. Před nepřáteli se zachraňuje rychlým útěkem. Dokáže běžet rychlostí až 70 km za hodinu.
V době páření běhá za jedinou samicí obyčejně několik samců, podupávají, dorážejí na sebe a častují se silnými kopanci, až konečně jeden z nich ovládne pole a samici získá. Zajíci se rozmnožují skoro po celý rok s vyjímkou zimních měsíců.

Zajíc měnivý se vzhledem i způsobem života značně podobá zajíci polnímu. Obývá však hlavně lesy amerického severu a dostává na zimu hustý bílý kožíšek. Podobně mění barvu na zimu i zajíc bělák.
Oba tito zajíci se vždy v pravidelných několikaletých intervalech silně přemnožují. V závislosti na nich se pravidelně zvyšuje i stav lišek, rysů a sovic sněžných.