Leden 2009

Tygr

16. ledna 2009 v 6:41 Šelmy
Tygr džunglový je velká kočkovitá šelma, která žije téměř v celé Asii. Tygři z tropických oblastí jsou živě červeně zbarvení s hustým černým pruhováním, kdežto severští tygři jsou žlutaví a jejich pruhování je řidší a méně výrazné. Severští tygři jsou také většího tělesného vzrůstu. Nejmenší tygří rasou je tygr sumtránský, největším tygrem a zárověň největší kočkovitou šelmou je tygr sibiřský, který dosahuje váhy přes 300 kg a délky 280 cm bez ocasu, s ocasem měří téměř čtyři metry.Tygr je typickou lesní a pralesní šelmou. Jeho štíhlé jakoby ze stran smáčklé tělo je výborně přizpůsobeno pohybu v lesních prostorech. Tygři žijí zpravidla osaměle a jen v době páření se na krátký čas přidružuje samec k samici. Samice rodí po třiapůlměsíční březosti 2 - 4 mláďata, vyjímečně až 6 mláďat. Mláďata jsou zprvu slepá a jenom řídce osrstněná, rychle však rostou a během dvou let dosahují velikosti dospělých tygrů.Tygr loví hlavně za dne a jenom v krajích, kde je pronásledován se stává nočním zvířetem. K vyhlédnuté kořisti se skrytě připlíží a pak ji několika skoky dostihne. Loví velké savce, především prasata, jeleny a buvoly, často se však spokojí i menší kořistí. Člověku se obvykle vyhne a jenom za vyjímečných okolností se z některých tygrů stávají obávaní lidijedi. Tygr patří k ohroženým zvířatům a je proto na většině území svého rozšíření chráněn.

Tukan

15. ledna 2009 v 14:20 Ptáci
Tukani jsou ptáci příbuzní datlům. Jsou pozoruhodní zejména obrovským tlustým zobákem. Zobák je dutý, vyplněný řídkou kostěnou tkání, která mu dodává pevnosti a pružnosti. Je velmi lehký. Ve žlábku jeho spodní čelisti leží dlouhý, tenký, po stranách roztřepený jazyk. Zobák slouží tukanům ke zpracovávání potravy. Snadno drtí i tvrdé skořápkyrůzných plodů. Jeho nápadně pestrý povrch hraje zřejmě důležitou úlohu při různých projevech společenského života ptáků, podobně jako peří. Tukani jsou totiž také velmi pestře opeřeni. Tukani žijí v tropických pralesích Ameriky. S hlasitým svištěním křídel poletují v korunách stromů a ozývají se daleko slyšitelným chraplavým krákáním. Hnízdí v dutinách stromů. Kladou dvě až čtyři vejce. Samice sedící na vejcích vystrkuje z dutiny ven zobák, aby odstrašila opice, které by se chtěly dostat k její snůžce. Tukani v dutinách také přespávají. Zaujímají přitom zvláštní polohu. Položí si zobák na záda, překryjí ho ocasními pery, která překlopí úplně dopředu a celí se načepýří, takže vypadají jako rozcuchaná hromádka peří.


Tučňák

8. ledna 2009 v 7:00 Ptáci
Tučňáci jsou ze všech ptáků nejlépe přizpůsobeni životu ve vodě. Jejich tělo pokrývá přiléhavé šupinaté peří. Tučňáci nedovedou létat, zato však výborně plavou. Jejich zavalité aerodynamické tělo se žene pod vodou rychlostí 30 - 40 km/h. Směle se mohou měřit s tuleni nebo delfíny. Někdy při plavání vyskakují vysoko nad vodu a také na pevninu na ledové kry se dostávají hbitým skokem.Po ledových svazích sjíždějí na břiše. Tučňáci jsou rozšířeni na jižní polokouli, především na březích Antarktidy. Největšími druhy jsou tučňák císařský a tučňák patagonský.

Oba hnízdí na ledových březích Antarktidy v době, kdy panuje dlouhá polární noc a kdy klesá teplota na 50 C pod bod mrazu. Oolávají drsnému antarktickému podnebí a vysedávají v té době své jediné vejce. Mládě se líhne asi po dvou měsících. Samec po celou tu dobu zůstává a teprve po vylíhnutí mláděte se jde do moře nakrmit a střídavě se samicí pak přinášejí mláděti potravu.

Tučňáci, kteří žijí v oblastech s poněkud mírnějším podnebím, nehnízdí na ledě a nemusí a nemusí tedy opatrovat svá vejce tak pečlivě. Kladou je na zem do hnízd z drobných kamínků. Jsou to vesměs druhy menší. Nejznámějšími druhy z nich jsou tučňák brýlový s tmavou páskou na očích, tučňák kroužkový s bílým kroužkem kolem oka a tučňák žlutorohý se žlutými chomáčky peří po stranách hlavy.


Tetřev

7. ledna 2009 v 8:14 Ptáci
Tetřevovití ptáci jsou zvláštní skupinou lesních kurů, která obývá v 19 druzích severní polokouli. Jejich pravým domovem je sibiřská a kanadská tajga. Jsou to vesměs statní ptáci s krátkým silným zobákem a s nohama opeřenýma až po špičky prstů. Jejich křídla jsou krátká a zaokrouhlená. Stejně jako ostatní kurové létají tetřevi dost špatně a jenom na krátké vzdálenosti. Samci jsou obvykle větší než samice a bývají také pestřeji zbarveni. Dlouhá ocasní pera rozvírají při toku do charakteristického vějíře. Pověstný je zejména tok tetřeva hlušce.

Kohout sedí za ranního rozbřesku někde na větvi se spuštěnými křídly, pozdviženým ocasem a hlavou zvrácenou dozadu a ozývá se zvláštním zpěvem. Jednotlivé sloky jeho zpěvu, které se pravidelně po sobě opakují, označují myslivci jako klepání, vylousknutí a broušení. Při poslední sloce přestává tetřev na několik vteřin slyšet a toho využívají lovci, aby se k němu nepozorovaně přiblížili.
V našich zemích žijí kromě tetřeva hlušce ještě tetřívek obecný a jeřábek lesní. Všichni jsou poměrně vzácní a dnes se s nimi můžeme setkat už jenom v některých horských lesích.