Únor 2008

Pěnkavovití

22. února 2008 v 14:44 Ptáci
Pěnkavovití ptáci jsou nejpočetnější čeledí pěvců. Obývají asi v 500 druzích takřka celý svět s výjimkou Madagaskaru a Austrálie. Setkáme se s nimi v tropech i v severských zemích. Jsou to ptáci drobní, zavalitého těla a krátkých křídel. Létají namáhavě, přesto však většinou rychlae a obratně. Zobák je silný, kuželovitý, charakteristický pro ptáky živící se semeny. Jako typické představitele si uveďme všeobecně známou pěnkavu obecnou a čížka lesního. Zvláště silným zobákem vynikají dlask tlustozobý a hýl obecný, kteří jimi louskají tvrdá semena nebo pecky.
Pěnkavovití ptáci si obvykle stavějí otevřená miskovitá hnízda z rostlinného materiálu na stromech v keřích nebo ve skrytu na zemi. Hnízdí zpravidla několikrát do roka a vyvádějí pokaždé 4-8- mláďat. Mnohé druhy podnikají na zimu daleké tahy do oblastí s příznivějším podnebím. Některé z pěnkav velmi pěkně zpívají. Pro zpěv i pro pěkný vzhled je lidé často chovají doma.

Pavouk

22. února 2008 v 14:26
Pavouci se liší od hmyzu tím, že mají čtyři páry nohou a dva tělní odstavce. Pavouk má zpravidla osm očí. Pavouci jichž známe asi 40 000 druhů, obývají rozmanitá prostředí od mořského pobřeží až po vrcholy hor. Všichni pavouci předou ze snovacích žláz na konci zadečku hedvábí. Do tohoto hedvábí balí svá vajíčka nebo je používají na stavbu pavučin či pastí, do nichž chytají svou kořist. Mladí pavouci mnohých druhů používají na jaře či na podzim pavučiny k létání jako balónu. Vylezou si na vyvýšené místo, upředou několik vláken a čekají až je zvedne vítr, někdy až přes kilometr vysoko a odnese je ne vzdálenost až několika set kilometrů.
K nejprimitivnějším pavoukům, kteří se vyskytují hlavně v tropech, patří tarantuly a sklípkani. Sklípkani si dělají podzemní nory, které na venek otevírají těsně přiléhajícím víčkem, zavěšeným na pevném závěsu. Tropičtí sklípkani patří k největším pavoukům; někteří z nich mají rozpětí nohou 25 cm a tělo dlouhé 17 cm. Všichni pavouci vylučují jed, který vystřikují do těla své oběti otvory na koncích hákovitých chelicer. Pavouci, kteří si zhotovují sítě, často nejprve zabalí oběť do pavučiny a pak ji teprve sežerou. Při nedostatku potravy mohou pavouci dlouhou dobu hladovět.

Pavián

17. února 2008 v 20:57 Savci
Paviáni jsou statné opice, největší po lidoopech. Mají nápadně velkou hlavu s protáhlým psím obličejem a mohutnými zuby. Jejich špičáky připomínají spíš zuby šelem než chrup opic. Paviáni jen málo a neradi šplhají po stromech a pohybují se skoro výhradně po zemi. Žijí ve velkých tlupách, čítající někdy až přes sto zvířat. Tlupy mají pevné společenské zvyklosti. Hlavními zákony jsou poslušnost vůdčímu samci a podřízenost výše postaveným členům tlupy. Svou podřízenost projevují paviáni tím, že se k druhému otáčejí zadkem. Toto známé předvánění zadních částí opic je tedy jakýmsi pozdravem a nikoli projevem neslušnosti, jak se často návštěvníci zoologických zahrad domnívají.
Statní samci paviánů chrání tlupu před nepřáteli, jimiž jsou především levharti. Na vzrostlé samce se však ani levhart neodváží a snaží se proto ulovit mláďata nebo samice. Paviáni se živí především rostlinou potravou, vyhrabávají ze země kořínky, obracejí kameny a chytají pod nimi skrytý hmyz, měkkýše, ještěrky a drobné živočichy.Příležitostně se zmocňují i mláďat antilop nebo jiných větších zvířat. Často navštěvují napajedla. Dovedou objevit podzemní prameny v suchých místech a prohrabávají se pak k vodě. Dva velké druhy , pavián medvědí a pavián pláštíkový, žijí hlavně na skálách.

Páv

17. února 2008 v 20:32 Ptáci
Páv korunkatý je kurovitý pták z příbuzenstva bažantů, který žije divoce v asijských džunglích od Indie a Cejlonu až po Malajsko. Chová se jako domácí pták pro okrasu takřka po celém světě. Podle starých pramenů prý už král Šalamoun přivezl pávy do Palestiny kolem roku 950 před naším letopočtem. V Evropě se stal páv především symbolem pýchy. Je to nepochybně spojeno se zvláštním, jakoby pyšným postojem pavích kohoutů při toku. Sameček se nafukuje, vztyčuje dlouhá ozdobná pera nad ocasem s nádhernými "pavími oky" a rozvírá je do širokého vějíře. V klidu tvoří ozdobná nadocasní pera dlouhou vlečku. Slepice páva jsou vybarveny mnohem skroměji. V přírodě žijí pávi v malých hejnech. O potomstvo se starají pouze samice. V zajetí jsou pávi nesnášenliví, kohouti se spolu často bijí a někdy napadají i ostatní domácí zvířata nebo dokonce i lidi. Oyývají se nepříjemnými pronikavými skřeky.

Papuchalk

15. února 2008 v 0:06 Ptáci
Papuchálci jsou podivně vyhlížející alky s nápadným zobákem. Zobák je velmi vysoký, ze stran zploštělý a v době rozmnožování se ještě zvětší, naduří a dostává výraznou pestrobarevnou kresbu, v níž se střídají žlutá, modrá a červená. Při obřadném toku si papuchálci své pestré zobáky vzájemně předvádějí. Když krmí mláďata, naskládají si do zobáku často přes deset malých rybiček a letí s nimi k hnízdu. Vyhrabávají si hnízdní nory v zemi a hnízdí v obrovských kolonií. Jsou nejčastěji loveným druhem alek pro maso. Nejznámější z nich je papuchalk plochozobý.

Papoušek

13. února 2008 v 19:32 Ptáci
Papoušci tvoří samostatný řád ptáků vyznačujících se vysokým zahnutým zobákem, jehož svrchní čelist je samostatně pohyblivá. Čelist totiž netvoří s lebkou jediný celek, jak je tomu u ostatních ptáků, ale je k ní přpojena kloubem.Nohy jsou krátké a silné. Mají velmi ohebné prsty, z nichž dva směřují dopředu a dva dozadu, což papouškům umožňuje nejen šplhat ve větvích, ale i pevně uchopit potravu.
Je známo něco přes 300 druhů papoušků. K největším z nich patří příslušníci rodu Ara. Létají celkem málo a dost těžkopádně, pouze některé menší druhy jsou dobří a rychlí letci. Papoušci se živí přvážně rostlinnou potravou, dužnatými plody i tvrdými semeny, kořínky, hlízami, pupeny nebo šťávou květů. Někteří z nich pojídají i hmyz a různé drobné živočichy a jsou i takoví, kteří plení hnízda jiných ptáků.
Novozélandský papoušek nestor kea vytrhává hákovitým zobákem kusy masa z mršin a údajně prý napadá i živé ovce. Mnohé druhy papoušků zalétávají v obrovských hejnech do polí a ovocných sadů a působí zde značné škody. Člověk je proto bezohledně vybíjel, takže některé druhy zcela vyhubil.

Panda

10. února 2008 v 22:39 Savci
Jménem panda se označují dva savci, z nichž každý patří do jiného příbuzenstva, avšak oba jsou si pozoruhodně podobní. Oba žijí v horských oblastech Tibetu a Číny, oba jsou výraznými potravními specialisty. Živí se totiž takřka výlučně mladými výhonky bambusů a hynou, jestliže jim bambus v jídelníčku chybí. Právě tato jednostranná specializace vedla u obou druhů ke stejné úpravě chrupu a k podobnému utváření hlavy a končetin. Přitom panda velká patří k pravým medvědům, kdežto panda červená tvoří samostatnou vývojovou větev, blízkou medvídkovitým šelmám, k nimž patří např. mýval. Panda velká váží až 100 kg a je skoro 150 cm dlouhá. Je to zvíře velmi vzácné o jeho životě ve volné přírodě není skoro nic známo. V zajetí patří k největším vzácnostem. Mnohem menší panda červená dosahuje přibližně velikosti statné kočky. Má dlouhý huňatý ocas s výrazným temným proužkováním. Dovedně šplhá po stromech. Poměrně častěji se s ní můžeme setkat v zoologických zahradách.

Pakůň

10. února 2008 v 22:18 Kopytníci
Pakůň je velká antilopa podivného vzhledu. Mohutnou hlavou se silnými zahnutými rohy se podobá turům a na krku a na ocase mu vlaje jakoby koňská hříva. Známe dva druhy pakoně. Pakůň běloocasý hojně obýval ještě v minulém století jihoafrické stepi, dnes je však téměř vyhuben a zachoval se jen v nepatrných zbytcích v několika rezervacích. Pakoni žíhanému prozatím vyhubení nehrozí. Žije dodnes celkem početně v jižní a východní Africe. Zdržuje se v obrovských stádech, která se pasou vždy poblíž napajedel a v době sucha se vydávají na dlouhé pochody. Stádo je neustále ve střehu, občas z něho divoce vyběhne některý pakůň, pohazuje hlavou, vysoko vykopává nohama a prudce šlehá ocasem. Pakoně spolu někdy svádějí boje, při nichž si však neublíží. Často se dá celé stádo z ničeho nic do zběsilého úprku, ale pak se zase jako na povel zastaví.Jako většina afrických stepních antilop jsou pakoně nejčilejší zrána a zvečera, kdežto v noci a v poledeních hodinách obvykle odpočívají.

Outloň

3. února 2008 v 21:59 Savci
Outloňové jsou malé poloopičky žijící v Asii a Africe. Jsou to noční zvířata s velkýma očima. Mají špičatou tlamičku s ostrými zoubky. Pohybují se ve větvích stromů, kde chytají hmyz nebo různé drobné živočichy, plení ptačí hnízda nebo trhají sladké plody. Indický outloň váhávý je známý svými pomalými jakoby váhavými pohyby. Pohybuje se však přitom ve větvích velmi jistě a dovede uchvátit kořist nenadálým prudkým skokem. Ve dne spí ve větvích mezi listím, stočený do klubíčka. V Africe žije komba ušatá, která se pohybuje dlouhými skoky ve větvích. Na rozdíl od asijských outloňů, kteří mají jen kratičký ocásek, má komba dlouhý a huňatý ocas. Má velké ušní boltce, které v klidu svinuje do roličky, aby si je neporanila. Její sluch je jemný a citlivý skoro jako sluch netopýrů.

Osel

3. února 2008 v 21:21 Kopytníci
Osel domácí je už po mnoho století důležitým pomocníkem člověka. Zdomácněl rozhodně mnohem dřív než kůň. Tento malý ušatý koník s hustou šedou srstí je skromný a nevybíravý v potravě. Unese na svém hřbetě neuvěřitelně velký náklad. Snáší trpělivě i špatné zacházení, rozhodně však není hloupý, jak mu lidé často přisuzují. Bývá však někdy svéhlavý a když si zamane nedá se pohnout k poslušnosti ani pamlsky ani bitím.